Když se nám konečně podařilo prodat byt v Českých Budějovicích, nečekali jsme, že vybírání nového v Písku přinese ještě násobně větší komplikace (možná proto, že se na tom snažila shodnout celá rodina).

Každý ze členů rodiny měl speciální požadavek. Kvůli dítěti jsme vybírali třípokojový byt, sestra (jakožto čerstvě vystudovaná stavební inženýrka) trvala na cihlovém domě, táta preferoval ústřední vytápění z místní Teplárny, já se zajímal o blízkost k centru a přítomnost parkovacích míst, má přítelkyně chtěla samostatný špajz a blízkost nádraží, máma zase zkoumala dostatek světla v místnostech, ale především jsme se pohybovali v předem omezené cenové hladině (která nám příliš na výběr nedávala).

Zatímco zbytek rodiny preferoval byt k přestavbě, my s partnerkou jsme se raději chtěli rekonstrukci vyhnout (protože svépomocí bychom si tím přidělali mnoho starostí navíc). Ačkoliv jsme vybírali potenciální bydlení pro kohokoliv z nás, vzhledem k situaci se očekávalo, že do bytu půjdeme bydlet já s přítelkyní (abychom ušetřili za nájem). Proto spadlo hlídání inzerátů, dopisování s realitními makléři a domlouvání prohlídek především na mě.

Začali jsme obcházet dostupné nabídky (obvykle tak ve 4 lidech), ale ani po desáté prohlídce jsme nenarazili na nemovitost, ze které bychom byli nadšení. U pár z nich jsme si dokázali představit rychlou koupi (kdybychom dostali slevu), avšak majitelé o podstřelení nabídky nechtěli ani slyšet. Inzaráty jasně ukazovaly, že pouze za atraktivní lokalitu (ve městě, které člověk přejde do půl hodiny pěšky celé) jsou někteří schopni požadovat o dva miliony vyšší sumu.

Najednou se v nabídce objevila nemovitost od mladého realiťáka z Českých Budějovic, ze kterého natolik sálaly prodejní ambice, že se jeho vystupování při prohlídce rodiče téměř smáli. Nicméně nabízel obyvatelný byt i s garáží za akceptovatelnou cenu, takže jsme o něm začali uvažovat. V bytě bydlela nějaká esoterická paní (jak bylo poznat z mnoha tibetských mís, ozdob i knih) s dcerou i maminkou, ovšem chystala se kupovat chatu na Šumavě (takže na ni rychle sháněla peníze). My měli hotovost, ovšem před podepsáním smlouvy jsme se ještě několikrát ujišťovali u makléře, jestli nebude problém s vystěhováním předešlých majitelů (když ještě sami nemají nic koupené).

Mladík nás (začátkem listopadu) sebevědomě ujišťoval, že se paní zvládne do konce roku odstěhovat určitě (a i kdyby ne, že má kam jít, aby nám nezabírala místo). Ta nás ovšem při soukromém telefonátu prosila, jestli bychom zvládli počkat do půlky ledna, že by jí to hodně pomohlo. Mně končila nájemní smlouva koncem února, takže jsme s načasováním souhlasili (a složili zálohu). V ten moment nás makléř (který do té doby volal téměř dvakrát denně) začal na týden ignorovat. Když jsme na něj uhodili, ukázalo se, že se s právníky (kteří mu to marně rozmlouvali) snaží realizovat převod 5 nemovitostí najednou mezi 7 zainteresovanými stranami.

Do té doby o akci Kulový blesk nepadlo ani slovo, takže nás to poměrně roztrpčilo (zejména proto, že některé z nemovitostí byly zatíženy hypotékou, takže hrozilo výrazné prodloužení termínu stěhování). Makléř se dušoval, že je vše dohodnuté a stíhá se (jak bylo slíbeno), ovšem dny plynuly a smlouva k podpisu nikde. Argumentovali jsme, že námi to začíná a my peníze máme, takže nás nezajímá zbytek řetězu, ovšem paní po nás zjevně kam jít neměla, neboť odmítala cokoliv podepisovat, dokud nebude mít podepsáno ona od lidí před ní (a tak dále).

O mnoho telefonátů později se konečně podařilo získat alespoň smlouvu (do které jsme si vymínili penále pro majitelku za každý den, který nebude odstěhovaná oproti dohodnutému (teď už) konci ledna. Na úřadě začaly běžet ochranné lhůty, já podal definitivní výpověď z nájmu a říkali jsme si, jak budeme mít celý únor volný na poklidný přesun v rámci města. Dostatečná časová rezerva se hodila i na vymalování (jak nového, tak starého bytu, který jsem měl dle smlouvy vracet čerstvě natřený, přestože jsem ho za onen rok bydlení příliš neušpinil).

S postupem ledna jsem se začali pídit po datu, kdy nám paní odevzdá klíče (to se však stále posouvalo, jak se posouvaly termíny stěhování před ní). Sice jsme byli první v řetězu placení, ale zároveň poslední, komu se uvolňoval byt. Paní se zapřísahala, že do půlky února v bytě už určitě nebude, nicméně nakonec vše připadlo na poslední únorový víkend. Musel jsem pryč z bytu (kam se chtěli co nejdříve nastěhovat noví nájemníci), takže jsem na sobotu domluvil pár lidí s dodávkou na pomoc (a doufal, že se paní zvládne v pátek odstěhovat).

Makléř sliboval, jak při nejhorším pomůže vlastními silami, ovšem onen den začala rodit jeho přítelkyně (shodou okolností nedaleko od nového bytu), zároveň se sám stěhoval do vlastního, takže rozhodně neměl čas koordinovat cizí přesuny. Původně jsme měli dostat klíče v pátek v poledne, ale vyřízená paní mi je předala do ruky až navečer. Chystala se odjet, takže jsme ji obratem zase vrátili zpátky, aby s námi vše prošla a ukázala nám to hlavní. Pozitivní zjištění bylo, že ve strachu z negativních vibrací nepoužívala vůbec indukční desku ani myčku nádobí (takže byly po předchozích majitelích jako nové), negativní bylo, že byt předávala nevymalovaný.

Tou dobou jsem už ve starém bytě vše zabalil a vyklidil většinu místností (abych tam vymaloval s předstihem). Po několika dnech malování v jednom bytě jsem po odjezdu paní obratem naběhl na noční malování druhého bytu, abych měl hotovou alespoň jednu místnost, do které složíme všechen nábytek. Již několikátý den po sobě jsem šel spát kolem třetí ranní, abych v další den v sedm vyskočil a pustil se do všeho potřebného.

Samotné stěhování proběhlo až nezvykle rychle. Přítelkyně budoucí švagr přijel s dodávkou o velikosti náklaďáku (takže se do ní vše dobře naskládalo), zatímco moje ségra zase přivolala kámoše navíc (takže nedlouho po poledni bylo vystěhováno i do čtvrtého patra bez výtahu. Objednali jsme všem pizzu, seděli na sluníčku a byli vděční, jak se to povedlo v poslední okamžik skvěle zachránit. Nostalgicky jsem vzpomínal na dobu, kdy se mi všechen majetek vešel do půlky maličkého autíčka. Zatímco ostatní odjeli, já pokračoval na plný plyn, protože jsem musel jeden byt domalovat a zabydlet a druhý domalovat a předat (nakonec ještě o den dřív).

Sice jsem obojí stihl (na úkor vlastního těla a spánku), ale všechnu tu zátěž jsem si způsobil zbytečně sám (zejména proto, že rychlá výmalba v novém bytě s odpadávajícími kusy omítky stejně nedopadla úplně zdařile, takže neměla příliš efekt). Alespoň jsem se cítil hrdý, že jsme to nakonec zvládli. Zbývalo však ještě dořešit penále za prodlení. Předchozí majitelka prohlásila, že pokutu nám do smlouvy slíbil makléř, takže ona nehodlá nic platit (když zdržení bylo kvůli němu). Naštěstí se k tomu (tvrdou školou lehce ponaučený hoch) postavil čelem a souhlasil, že náklady za dny navíc půjdou za ním osobně (také si na něj paní stěžovala nadřízenému, takže mu nezbylo, než sekat dobrotu). Na poslední chvíli se zkoušel vykroutit, jestli mu to náhodou neodpustíme, ale to jsme za ty způsobené starosti (a lživé zkreslování informací) rozhodně nemínili! Už tak jsme mu vyšli vstříc tím, že jsme ho nechali odložit splacení až do dalšího měsíce.

Celkově jsme byli spokojeni, že se podařilo získat byt, na druhou stranu čtvrté patro bez výtahu (a balkonu) nebylo žádnou výhrou. Utěšilo nás, že se ani v dalších měsících neobjevila žádná výrazně lepší nabídka (abychom litovali, že jsme ještě chvíli nepočkali). Objektivně vzato se vlastně všechna původní kritéria podařilo celkem splnit, takže jsme došli k ukázkovému kompromisu (do vzduchu nadšením z něj neskákal nikdo, ale volně k užívání je tu pro kohokoliv z rodiny, kdo to v danou chvíli potřebuje nejvíc). A kdybychom se do budoucna rozhodli ho kompletně přestavět, šel by dispozičně ještě o kus vylepšit (případně i prodat, kdyby to situace vyžadovala).

Takhle se nám do úzké kuchyně například nevešel obrovský kuchyňský stůl, v obýváku přebývalo jedno křeslo a jedna skříň z předsíně musela kompletně pryč. Na druhou stranu máme garáž na ustájení auta (i s parkovacími místy před ní), dětský pokoj na hraní a ze čtvrtého patra výhled na krásné západy (i východy) slunce. Na každém místě lze najít něco dobrého a špatného, pro mě je ovšem domov především tam, kde mám své milované (a teplou vodu a internet).