Když mi moje první přítelkyně po roce vztahu řekla, že už mě nemiluje, přál jsem jí upřímně štěstí jinde. To jsem ještě netušil, že mě později podvede přímo před mýma očima.

Četl jsem v oné době hodně seberozvojových knih, které mě učily bezpodmínečné lásce (miloval jsem ji tedy i přesto, že ona mě ne). Líbil se jí tenkrát můj bývalý spolubydlící i její starší kamarád, tak jsem ji povzbudil, ať jim to zkusí říct (ovšem ani u jednoho nezabodovala, takže jsme stále zůstávali spolu). Alespoň jsme se přestali snažit o dítě a bylo nám jasné, že ze zásnub ve výsledku nic nebude. Cítil jsem to tehdy jako osobní selhání (že nejsem dost dobrý, abych ji plně uspokojoval), ale na druhou stranu jsem vnímal, že je to více o ní, než o mně. Nakonec jsem souhlasil, že s ní odjedu do Anglie (což jsem bral jako šanci na společné vzpomínky, avšak záhy jsme se oddělili).

Sjížděli jsme se pravidelně den před dovolenou v Čechách a létali domů společně, užívali si společný čas s našimi rodinami (takže navenek nic nenasvědčovalo tomu, že by s námi bylo něco v nepořádku). Jednoho dne jsme se opět sjeli v Londýně. Já přijel o něco dříve a měl jsem skvělou náladu z příjemného slunečného dne a blížící se dovolené, ji zdrželo zpoždění, takže byla lehce podrážděná. Zašli jsme si přesto na rande do místní restaurace, kde výrazně pookřála (osobně si myslím, že podvědomě nasála energii zamilovanosti od mladého páru u vedlejšího stolu, takže měla potřebu si ji někde vybít). S blížícím se večerem a naším návratem na hostel se role vyměnily, já už byl unavený a chtěl do postele (protože jsem věděl, že ráno brzy vstáváme a čeká nás hodinová pěší cesta na autobus na letiště), zatímco ona se v přítomnosti mnoha zahraničních mladých lidí cítila jako ryba ve vodě (a chtěla se jít ještě bavit).

Řekl jsem jí, ať klidně na chvíli jde, ale že já si půjdu zvolna lehnout. Spali jsme ve sdíleném pokoji na třípatrových palandách ob uličku vedle sebe, ale než jsem se nachystal do postele byla zpět i s nějakým Maďarem (který měl místo hned nade mnou), jestli si to nerozmyslím a nepůjdu s nimi pařit. Už jsem byl v pyžamu, takže jsem se rozhodl pro postel a nechal je ve společenské místnosti. O nějakou dobu později mě probudilo, jak se oba ve veselé náladě konečně doštrachali do svých postelí, načež jsem usnul úplně. Kolem druhé ranní mě však ze snu vyrušilo podivné mlaskání – na posteli nade mnou se někdo velice vášnivě líbal. Otočil jsem se na přítelkyni, abych jí v legraci sdělil, že Maďar nakonec našel jinou oběť, ale její postel byla prázdná! Okamžitě mi došlo, co se děje a popadl mě tichý vztek nad tou nehorázností!

Jsem však povahou nekonfliktní člověk a nechtěl jsem zbytečně vyvolávat hádky uprostřed místnosti plné cizích spících lidí, takže jsem raději předstíral, že spím (přestože ve mně vařila krev). Hodlal jsem si počkat do rána, jak holčička ospravedlní své počínání a jestli se mi hodlá vůbec přiznat! Ta se ovšem ráno tvářila, jako by se absolutně nic nestalo (což mě urazilo možná víc, než samotná nevěra, protože jsem do té doby měl pocit, že spolu o všem zvládáme otevřeně komunikovat). Frustraci jsem si vybíjel tím, že jsem ji popoháněl k odchodu (abychom nezmeškali let), ale ona že se musí ještě rozloučit s tím včerejším Maďarem. Za chvíli přišla se zvláštní informací, že nás chce Maďar doprovodit k autobusu na letiště (což neznat kontext, tak absolutně nechápu, proč by to měl dělat). Já znal cestu i potřebné tempo chůze, ale čas se krátil. Zatímco já hnal vepředu, oni dva se ploužili vzadu a každého mého zahnutí za roh nenápadně využívali k líbání.

Nehodlal jsem kvůli jejich sabotáži propásnout letadlo domů, takže jsem na ně co pár minut vztekle volal, ať se hýbají rychleji! Oni chtěli jet metrem, ale v tom se já neorientoval, takže jsem se zarputile držel původního plánu (ale ve výsledku jsem byl před Maďarem za cholerického a značně toxického přítele, co trápí nebohou snoubenku dlouhými ranními pochody přes čtvrt Londýna, aniž by dbal na její přání). Konečně jsme se dostali na zastávku a během chvíle přijel autobus. Maďar zrovna poodešel někam vyřídit telefonní hovor, já začal nastupovat a přítelkyně zmatkovat, že se s ním nestihla rozloučit (a že kvůli tomu pojedeme raději tím dalším za hodinu). Řekl jsem jí, že já jedu teď a jestli chce za hodinu riskovat, že nedoběhne včas k bráně, ať si to zkouší sama! V rychlosti za ním doběhla říct ahoj, načež nasupeně nastoupila a celou cestu na letiště bědovala, jak neměla dost prostoru se s ním rozloučit pořádně (čímž asi myslela se ještě nějakou chvíli tajně muchlovat).

Já byl vnitřně šťastný (že jedu pryč od toho příšerného zážitku), ale zároveň absolutně na dně (že je schopná mě takhle podvádět, přičemž ani nemá kuráž to přiznat)! Dostal jsem se do bodu, kdy mi okolní dění přišlo tak absurdní, že jsem se mohl životu akorát smát! Jako bych si najednou nasadil růžové brýle, tiše jsem se v letadle chichotal každé drobnosti, na všechny se široce usmíval (a přitahoval pohledy spolucestujících). Přítelkyně nechápala, čemu se tak směju (asi jí přišlo, že se vysmívám jejímu stesku). Na letišti nás vyzvedával její táta a cestu domů jsme jeli poměrně mlčky (ačkoliv já ve výborné náladě). Čekal jsem jenom, jak mi to později vysvětlí (a záměrně nechával míček na její straně hřiště).

Později mi v soukromí přiznala, že se do Maďara strašně zamilovala (ačkoliv ani slovo o proběhlém líbání) a že by to s ním chtěla zkusit! Přišlo mi to jako nesmysl (když ho znala sotva pár hodin), ale nechtěl jsem stát v cestě jejímu štěstí, takže jsme se domluvili, že si po příjezdu do Anglie půjdeme každý vlastní cestou. Maďar na ni čekal na stanici metra, kde jsem mu potřásl rukou a (lehce škodolibě) popřál hodně štěstí s přítelkyní (které zářily oči z opětovného shledání). Jejich velká láska vydržela dva týdny (kdy ji nechal kvůli nějaké bohaté paničce z Maďarska, která si ho vydržovala jako milence). Když jsem o řadu let později viděl dokument Podvodník z Tinderu, jako bych v tom poznával Maďarovy praktiky.

Rozchod s Maďarem přítelkyně oplakala, ale mezi námi už byla příliš velká propast, abychom ji dokázali překlenout. Mimo jiné i proto, že mi přiznala, že se hned první večer po našem rozdělení (o půl roku dříve) vyspala s neznámým Angličanem (kterého poznala ve vlaku cestou na školení a nabídl jí přespání u sebe doma). Jako bych vůbec nepoznával tu osobu, se kterou jsem žil! Zlomilo mi to srdce (protože se jednalo o můj první vztah a zboural se mi tím iluzorní domeček z karet, když narazil na tvrdou realitu lží a přetvářky). Každopádně jsem byl v pohodě s rozchodem, protože temperamentní přítelkyně měla kromě dobrých vlastností i řadu zlozvyků, které mi rázem přestaly komplikovat život. Možná mě to v danou chvíli mrzelo více i za ní, že se takhle lacino rozdává jinde, místo aby zůstala s člověkem, který ji skutečně miloval (a chtěl s ní mít rodinu).

Při zpětném pohledu byla právě ona bezpodmínečná láska jedním z faktorů, které přispěly k našemu odloučení. Nežárlil jsem, nedělal scény, nebojoval za ni, místo toho jí poskytoval prostor a podporu, aby šla za svými vášněmi a sny. Mnohokrát jsem se upozadil a nechal ji podnikat různé aktivity (které mě nebavily) samotnou (kde ji okouzlili jiní šarmantní muži). V praxi jsem si ověřil, že bych se dokázal překlenout i přes nevěru (kdyby ji partnerka otevřeně komunikovala a vždy by ve výsledku preferovala společný domov proti milencům). Já sám bych ovšem neměl to svědomí něco podobného udělat partnerce za jejími zády (přišlo by mi to jako neskutečná zrada vzájemné důvěry).

Nevěru lze tolerovat (dokonce i žít v otevřeném vztahu, pokud se oba domluví), ovšem most důvěry se reálně zhroutí při prvním spálení (a ani celý zbytek věrného života jej nedokáže vrátit do původního stavu, protože kdo podlehl krátkodobým svodům jednou, ten při správném lákadle snadno podvolí znovu). Proto jsem si nikdy nic důvěrného nezačínal se zadanými slečnami, neboť kdyby nechaly svého partnera kvůli mně, obdobně by to později mohly udělat kvůli někomu ještě lepšímu v budoucnosti.