Jak si dávat lásku?

Víc než článek, tohle je spíš malá příručka sebelásky. Má lehce přes 20 stránek, rozdělených do 5 částí, mezi kterými doporučuji zastavit a vstřebat nové informace, než přejdeš dál.

• Sebeláska 1.0 – končí umlčením vnitřního kritika
• Sebeláska 2.0 – učí milovat své tělo i osobnost
• Sebeláska 3.0 – rozvíjí schopnost se dávat na první místo
• Sebeláska 4.0 – pomáhá vytvářet zdravé vztahy
• Sebeláska 5.0 – vede k bezpodmínečnému přijímání

Pojďme rovnou na to… stručně, jasně a prakticky. Nečekají tě žádné čáry máry, jen obyčejná práce s myslí (kterou s trochou snahy zvládne každý) a jednoduché techniky, které fungují.

Sebeláska 1.0

„Miluji se natolik, že si už nenechám ubližovat.“ (ani od sebe)

S láskou a radostí píšu tyto první řádky, abych ti dodal naději, že když jsem to zvládnul já, může to zvládnout každý. Že láska a radost můžou tvořit většinu tvého běžného dne. Že se tvůj vnější svět může kompletně proměnit a stačí k tomu zdánlivá drobnost… změna vnitřního postoje.

Ale zároveň si uvědomuji, že ti představa dokonalého života může v tuhle chvíli znít utopicky. Že se možná nacházíš ve stavu, ve kterém už přestáváš doufat, věřit a snít. Mám pro tebe dobrou i špatnou zprávu: Já ani nikdo jiný ti z toho stavu nepomůžeme. Jediný, kdo tě odtamtud dokáže dostat… jsi ty.

Tato série ti možná poskytne návod, inspiraci i motivaci, ale jestli chceš změnu, tak jsi to ty, kdo musí něco reálně udělat. Pokud ti mají zdejší informace přinést opravdový užitek, potřebuješ převzít zodpovědnost za svůj život a začít přemýšlet trochu jinak.

A přesně od toho tu máš mě. Cizího člověka, který kdysi stál na podobném místě, ale dokázal se vlastním úsilím posunout dál. Taky to zvládneš, a upřímně… vůbec mě k tomu nepotřebuješ (ani nikoho jiného). Ale skrze tuto sérii ti nabízím pomocnou ruku, se kterou můžeš projít za pár měsíců / týdnů / dnů to, co mi trvalo pochopit a zapracovat roky.

1.1 Rozdmýchej svůj plamen

Jaký je protiklad lásky? Strach to není, protože ve strachu se o někoho (sebe) bojíš, protože ho miluješ. Když budeme vycházet z toho, že základ lásky tvoří vřelý zájem, pak bude protipólem ten nejchladnější nezájem. Onen zoufalý pocit, že kdybychom umřeli, nikdo si ani nevšimne (a když už náhodou všimne, bude mu to jedno… a nám už vlastně taky).

Brr, taky cítíš ten chlad? Jako by neexistoval ani kousíček světlé budoucnosti, ani jiskřička naděje. A přesto na onom temném místě bliká drobné světýlko, které tě dokáže vyvést ven. Ptáš se kde? Uvnitř tebe, malý kousíček od srdce plápolá plamínek života.

Máš ho tam od narození… a dokud dýcháš, nikdy zcela nevyhasne. Já si ho představuji jako světelný uzel, napojený jakousi pupeční šňůrou na zdroj lásky samotné… ale na tom vůbec nezáleží. Tahle kniha místo víry pracuje s praktickými fakty = rozhodnutí vychází zevnitř a v kteroukoliv chvíli svého života si můžeš vybrat lásku.

Přirovnání s ohněm jsem vybral záměrně, protože stejně jako z doutnajícího uhlíku neuděláš během vteřiny vatru, tak ani ze zoufalství neskočíš rovnou do lásky. Plamen se rozdmýchává postupně, ale čím je silnější, tím ho snadněji udržíš při životě. Přikládání polínek máš stejně na celý život, ale hodí se znát, jak na to.

1.2 Přitápěj pod kotlem

Když se cítíš bídně, kdo za to může? Než začneš ukazovat prstem, rovnou tě zastavím. Můžeš za to ty. Okolnosti ti možná hází klacky pod nohy, ale jenom tvá rozhodnutí něco dělat (nebo nedělat) tě dovedla tam, kde jsi. Což neříkám proto, abych tě obviňoval, ale jako povzbuzení, že ta samá osoba, která tě dostala na dno, tak to zvládne i opačným směrem.

Nemá smysl plakat na rozlitým mlékem… jenže, přesně to potřebuješ, pokud se máš dostat ze spirály sebeobviňování a zoufalosti. Možná ti v dětství říkali, ať nebrečíš, že to bude dobré. Já říkám, že všechno jednou pomine (špatné i dobré), ale teď je ten pravý čas vyplakat ze sebe všechen smutek, protože slzy léčí.

Sedni si někde o samotě (a v tichu) a nechej ze sebe vyplavit veškerou lítost, která tě sužuje. Klidně plač hodinu, dvě, tři, kolik potřebuješ, dokud nevyschnou oči a nenecháš minulost definitivně za sebou. Poznáš to tak, že místo smutku přijde buď vztek, strach, nebo touha něco změnit.

Což je skvělé, protože se místo ulpívání na starém otevíráš novému. Strach signalizuje, že ti na něčem záleží. Místo obav ohledně budoucnosti se zaměř právě na to, co je pro tebe důležité. Po čem prahneš? Co ti ještě chybí? Pojmenuj to. Určitě si to umíš živě představit…

Jenže to jsou zatím jen výplody tvojí fantazie. Strach tě brzdí v cestě za splněním snů, co? Takže máš veškeré právo se teď pořádně naštvat, klidně i něco roztřískat (jen nikomu neubliž). Z plného hrdla si zařvi, ať svět slyší, že zatímco doteď ti na sobě nezáleželo, odteď se budeš za své zájmy rvát.

Taky tě ta představa rozhicovala do běla, až z toho vidíš rudě? Najednou ta vnitřní kamínka pěkně pálí co? Už jenom za posledních pár odstavců jsi úplně někde jinde, skvělá práce! Mně bylo hned jasné, že to v sobě máš. Teď akorát onen žár nasměrovat správným směrem, aby pálil to škodlivé a umožnil vyrůst dobrému.

1.3 Spal negativitu

Představ si, že do tvé mysli právě přišel revizor na kontrolu myšlenek. Nebo spíš inkvizitor, protože tenhle přísný soudce s každou negativní představou obratem zatočí. Čeká tě generální úklid, během kterého dojde i na pavučiny v koutě a kostlivce ve skříni.

Co tam vidí? Jaká špína se ti za ta léta usadila v hlavě? Představ si svůj život od prvních vzpomínek, co ti v dětství říkali? Jaké vzorce se ti podařilo přijmout za své, přestože ve skutečnosti více ubližují, než by sloužily? Cokoliv negativního musí pryč.

Každá mince má dvě strany. Kdykoliv narazíš na negativní myšlenku, poděkuj, že se tě v minulosti snažila nějakým způsobem chránit, ale pak ji definitivně propusť ze služby. Nejdřív si logicky odůvodni, proč dané tvrzení už neplatí, a pak ho klidně překlop na pozitivní notu. Dám ti příklad, jak bych to dělal já:

• Stydím se za sebe, všechno jsem zkazil. → Není pravda, že bych v životě zkazil úplně všechno, naopak, dokázal bych vyjmenovat spoustu věcí, které se mi povedly, takže se za sebe vlastně nemusím stydět. Sypání popelu na hlavu stejně nikomu nepomůže. → Jsem pyšný na to, co jsem úspěšně zvládl.
• Za všechno můžou moji rodiče. → Moji rodiče nebyli dokonalí, protože nevěděli to, co já dnes. Sami měli náročné dětství. Když to zpětně hodnotím, vlastně se snažili nejlépe, jak dokázali. Ale byli i další lidé, co mě ovlivnili. Stejně vždycky záleželo na mně, co si z toho vezmu. No co, minulost už nezměním. → Co se stalo, stalo se.
• Nevidím cestu ven. → Vlastně vím, co bych měl dělat, jenom to zní dost náročně. Možná ještě nemám rozmyšlené přesné kroky, ale stejně do toho vesmír vždy prskne něco nečekaného. Co když to ani nemusím vymyslet, jen stačí vykročit? Třeba se po cestě objeví nové příležitosti. → Něco zkusím a uvidíme.
• Mrzí mě, že tu už není. → Je to přirozené, že všichni jednou odejdou. Ještě si nad tím naposledy zapláču, a pak už se budu soustředit na ty, co tu ještě jsou, nebo co teprve přijdou. → Děkuji za každou vteřinu, kterou jsme spolu měli.
• Bojím se, co bude. → Když si představím nejhorší možný scénář, nezní mi vůbec pravděpodobně. Ale i kdyby ano, doteď to vždycky nějak vyšlo. Co se budu dopředu trápit něčím, co nemusí vůbec nastat? Zkusím se připravit a uvidíme… nějak se s tím poperu. → Těším se, co mi osud přichystal.
• Nutně to potřebuji. → Bylo by hezké to v životě mít, ale přežil bych i bez toho. Můžu pro to zkusit něco udělat, ale nebudu lpět na výsledku, aby mě to nezklamalo. → Potěšilo by mě to.
• Strašně mě to štve. → Nejdřív mě to rozzlobilo, ale teď už jsem vychladl. Přece se tím nebudu vytáčet pořád dokola. Mám i lepší věci na práci, než se tím pořád trápit. → Nechám to jít.

Až mysl pořádně vyčistíš, postav k ní strážce, který utne každou nově vznikající negativní myšlenku hned v zárodku. Já si například představuji Gandalfa, jak stojí na můstku a křičí směrem k jakémukoliv zlu (vnitřního kritika nevyjímaje), že nemůže projít. I když se nějaká havěť nenápadně vetře okolo, čas od času stačí vzít sprej a všechnu vystříkat pryč.

1.4 Odvaž se to změnit

Většina lidí sebou táhne plný batoh negativních představ o svém těle, o minulých chybách, o svých slabinách, … ale jejich zpracovávání si necháme do příští části. Nejprve si pořádně vyčisti hlavu od všech lží, které ti roky sloužily jako kotva, bránící posunu vpřed.

Chceš se na sebe umět podívat do zrcadla bez negativních pocitů? Dokázat se pochválit za selhání? Využít slabiny ke svému prospěchu? Tak s chutí do toho, následující kapitola tohle všechno rozebírá…

Sebeláska 2.0

„Miluji se přesně takový/á, jaký/á jsem.“

Kéž tě tahle kapitola příjemně osvěží, poděkování na začátku pošli svému tělu. Možná máš vůči jeho podobě nebo fungování řadu výhrad, ale právě ono ti vůbec umožňuje dýchat a žít, takže si zaslouží dostatek úcty a péče.

Fyzickým tělem se zaobírá většina této kapitoly, ale jistě si všimneš, že ho mnohem více budeme řešit z pohledu psychické pohody. Naučíš se na své tělo pohlížet s láskou a dávat mu to nejlepší. Pojďme na věc.

2.1 Netrap se tím, co nezměníš

Svleč se donaha a stoupni si před zrcadlo. Pozoruj kritické myšlenky, které se ti začínají objevovat v mysli. Možná jsou natolik zakořeněné ve tvém přesvědčení, že je velké čištění z předchozí kapitoly ani strážce u vstupu nedokážou odfiltrovat pryč.

Vnímání je velice individuální. Možná se ti na sobě nelíbí něco, co druhým naopak přijde žádoucí a přitažlivé. Co když řešíš maličkosti, kterých si reálně nikdo ani nevšímá? Nejdřív se zaměříme na to, proč ti vůbec záleží na vzhledu (a jak to přestat dělat).

U většiny lidí za to může zcestná interpretace strachu. V hlavě jede zhruba tato linie uvažování: Mám chybu, která je vidět na první pohled. → Nebudu se lidem líbit. → Nikdo mě nebude chtít. → Nikdy si k sobě nikoho nenajdu. → Umřu o samotě.

Stejně jako v první kapitole, i zde si pozveme na vyvracení argumentů jednoduchý selský rozum: Ano, možná mám chybu, která je viditelná (ne nutně hned zřejmá), ale ne všichni ji musí vnímat jako chybu. → Může být někdo, komu se moje chyba bude dokonce líbit. → Stejně tak může být i někdo, kdo mě přijme i s chybou, která se mu nelíbí. → Pro každého existuje vhodný protějšek. → Schopnost najít k sobě partnera se nemusí odvíjet od mého vzhledu.

V předchozím příkladu jsme se bavili o vzhledu a hledání partnera, ale to samé můžeme aplikovat třeba pro charakter a hledání přátel; nebo pro pracovní zkušenosti a hledání zaměstnání. Ano, některé slabiny nás můžou v očích druhých automaticky diskvalifikovat ze závodu, ale berme to jako dobrý signál, že jsme se vyhnuli někomu, kdo by nás nepřijímal takové, jací jsme.

Není třeba se za nedostatky stydět, skrývat je a maskovat, stejně se nikdy nezavděčíme vkusu každého člověka na této planetě. Co nezměníš, s tím se smiř. Ale i to, co změnit jde (např. postava stravou a cvičením), tak neměň kvůli hodnocení druhých, ale čistě pro své vlastní dobro (např. zdraví a kondici).

2.2 Nesrovnávej se (s fiktivními představami)

Velkou roli v přijímání sebe samých hraje i porovnávání s druhými, žárlivost a touha se jim vyrovnat. Obvykle chceme to, co nemáme, ale líbí se nám jinde (žena s malými prsy bude závidět té s velkými přitažlivý výstřih, zatímco ta s velkými prsy té s malými pohodlnější pohyb; s vlnitými vlasy si je bude žehlit, zatímco ta s rovnými vlnit; …).

Uvědom si, že porovnáváš sousedovu terasu s vlastní garáží. Zatímco navenek se snažíme vypadat co nejvíce atraktivně a vyrovnaně, uvnitř skrýváme pochybnosti a kostlivce ve skříni. Kdyby sousedi otevřeli dveře k sobě domů, najednou by ti došlo, že tam mají stejný nepořádek jako všichni ostatní.

Zejména sociální sítě vytváří obrovskou iluzi. Všude mnoho filtrů a úsměvů, za kterými se skrývá smutná skutečnost, kterou už na internetu nevystavujeme. Fitness instruktor bude pyšně zatínat svaly, ale málokdy odhalí kolik hodin každodenního potu a dřiny se jídla jeho fyzička stojí. Vzbudí v tobě iluzi, že mít takovou postavu můžeš taky…

Ano, můžeš, ale pravděpodobně nebudeš, protože ti volný čas neumožňuje trávit ve fitku tolik hodin jako někdo, kdo se tím živí. Roli budou hrát geny, stravování, ani možná nemáš tak pevnou vůli, aby ti to stálo za to utrpení. Ale to je v pořádku, nemusíme vypadat všichni stejně. Obdobně i k opravdové sebelásce se dopracuje pouze část lidí, co to zkusí, protože pro některé bude souboj s vnitřním kritikem příliš náročný.

Nikdo není dokonalý, ale v tom právě leží ta dokonalost… naučit se přijímat sami sebe takoví, jací jsme. Kdo stanovil parametry krásy? Kde jeden bude považovat modelky za nejkrásnější stvoření, druhému přijdou jako vychrtlá ramínka na šaty. Někdo ocení pružné svaly, jiný zase vnadné křivky. Každému se líbí něco jiného.

Především… hezčí (s méně chybami) neznamená automaticky lepší. Každá živá bytost má stejnou hodnotu, i kdyby vypadala jako největší zrůda na světě. Nad nikým se nepovyšuj, ani se před nikým neponižuj. Přestaň hodnotit druhé a souběžně s tím i sebe. S potřebou závodit najednou zmizí i tlak, který na sebe vytváříš.

2.3 Děkuj za to, co máš

Kolikrát pro zbytečné detaily opomíjíš skutečnou hodnotu? Znovu se podívej na své nahé tělo a vnímej to podstatné, na čem skutečně záleží. A poděkuj za všechny benefity, které ti části těla přináší.

• Máš křivý nos, pytle pod očima, odstáté uši? → Díky nim cítíš, vidíš a slyšíš.
• Křivé zuby, zkažený chrup? → Každý den s nimi koušeš potravu.
• Malá prsa, velké bříško? → Tvému dítěti budou akorát.
• Tukové zásoby a chlupy všude po těle? → Alespoň tě v zimě zahřejí.
• Celulitida na nohou a křečové žíly? → Ještě, že máš nohy a můžeš chodit.
• …

Kolik věcí bereme jako samozřejmost, než o ně přijdeme. Zrazuje tě tělo nějakou nemocí? Naopak, dává ti cennou zpětnou vazbu, co potřebuješ ve svém životě zlepšit (jenom ji pochopit). Postihne tě nějaký úraz nebo nehoda? Tvůj život možná nebude jako dřív, ale pořád ještě žiješ (což je hlavní).

Jestli tě trápí nějaké kosmetické maličkosti, vzpomeň si na všechny lidi, kteří jsou na tom zdravotně daleko hůře. Ale ani takoví by neměli zoufat, protože i člověk s handicapem může milovat svůj život… být neskonale vděčný, že má příležitost žít a vnímat. Co víc si přát?

2.4 Miluj se

Postav se před zrcadlo, podívej svému já upřímně do očí a řekni mu: „Miluji se.“

Začni psát seznam věcí, které na sobě miluješ. Každý den na něj přidávej alespoň jednu novou věc. Oceňuj, co se ti líbí na svém těle, co ve tvém charakteru a jaké máš úžasné dovednosti. Pokračuj měsíc, dva, tři, … postupem času ti začnou docházet pozitivní argumenty, ale uvědomíš si, že nakonec na sobě miluješ i ty chyby. Čím déle vydržíš, tím více budeš milovat své já.

V průběhu této kapitoly jsme se zabývali především přijímáním sebe samých, ale milování se obnáší i tu část, kdy o sebe pečujeme, protože pro své tělo i duši chceme to nejlepší. Kde se zanedbáváme a jak to můžeme zlepšit, o tom se pobavíme více v následující části.

Zatímco doteď jsme se bavili o vztahu vůči sobě, třetí část napomáhá obhájit naši sebelásku před vnějším světem, učí nastavovat zdravé hranice, opouštět toxické prostředí. Jak uplatnit sebelásku ve společnosti se dozvíš, když budeš pokračovat dál. Ale nejprve doporučuji intenzivní trénink před zrcadlem a odstartování deníčku věcí, které na sobě miluješ. Hodně štěstí!

Sebeláska 3.0

„Miluji se natolik, že si už nenechám ubližovat.“

Jsi jako drahocenná květina, o kterou je třeba pečovat, aby rostla do krásy. Kolem tebe pobíhá mnoho zahradníků, kteří se snaží hnojit, zastřihnout, v různých intervalech zalévat, ale… žádný z nich neví přesně, co ti dělá dobře a co skutečně potřebuješ.

V této kapitole se naučíš převzít kompletní zodpovědnost za svou květinu. Ukážeme si, že nepotřebuješ žádného zahradníka, protože tím nejschopnějším jsi ty. Nikdo jiný tě lépe nezná, tak se od druhých nenech poučovat, co máš dělat.

3.1 Opusť toxické prostředí

Jedy dříve či později rostlinu otráví, takže přestaň tolerovat ty, co ti ubližují (byť nevědomě). Honem pryč z toxického vztahu, přátelství, kolektivu, domova, práce, zkrátka jakéhokoliv prostředí, které tě stresuje, otravuje a dusí.

Možná si za dlouhá léta ústrků ani neuvědomuješ, že dostávat rány (ať fyzické, nebo psychické) není normální. Že zdravý vztah se vyjadřuje vřelou podporou, nikoliv drsným zocelováním. Že opravdu nemusíš trpět až do konce života, ale naopak můžeš zářit štěstím a radostí.

Máš výsostní právo na příjemný život, každý z nás má. Jestli se opravdu miluješ, stane se jeho dosažení každodenní povinností, nejen občasnou volbou. Zasloužíš si to nejlepší, takže se nespokoj s ničím, co by ti ubližovalo.

Jestli nevíš, jak rozpoznat toxické myšlenky, slova či jednání, pomůže ti jednoduchý test. Vždy se zeptej: „Vychází tohle z lásky?“ Láska miluje, podporuje, dodává sílu a nechává tě svobodně plynout; nezastrašuje, nepřikazuje ani neomezuje.

Láska něžně hladí; nezanechává šrámy a podlitiny. Láska přijímá; nevyžaduje změnu a přizpůsobení. Láska poskytuje prostor k neomezenému růstu. Láska dává, aniž by vyžadovala cokoliv nazpátek. Žít v lásce je radost, kterou si zamiluješ.

Odejít častokrát bolí, láme srdce. Ale rozhodně to přináší méně utrpení, než když někdo srdce zraňuje postupně a opakovaně. Už po sobě nenechej šlapat, ukonči nezdravé vztahy ještě dnes. Neodkládej své rozhodnutí na později, žádná ideálnější chvíle nepřijde a ty nechceš ztratit život čekáním.

3.2 Nauč se říkat NE

Během života jistě nastanou události, kdy se budeš muset vypořádat s něčím nepříjemným, do čeho se ti nebude chtít. Tomu se říká dospělý život, a ty nejsi malé dítě, které by mělo před problémy strkat hlavu do písku. Máš veškerou sílu i schopnosti to zvládnout.

Oproti tomu budou chvíle, které tě postaví před volbu, jestli něco chceš. Druzí ti něco nabídnou, nebo tě o něco požádají, a tak nějak podvědomě víš, že by je potěšilo dostat kladnou odpověď. Pokud to tak skutečně cítíš, pak naprosto v pořádku, ale jestli s něčím vnitřně nesouzníš, nauč se tomu říkat „ne“.

Nemají právo tě přemlouvat k účasti, když se ti vůbec nechce. Nemusíš si dát skleničku jenom proto, že všichni okolo pijí. Drahý dárek není třeba oplácet něčím obdobně hodnotným. Nemáš tolerovat hrubé chování, protože to je tvoje rodina. V každé situaci mysli především na své vlastní pocity.

Základním principem sebelásky je stavět sebe na první místo. Zní to sobecky, ale dává to smysl. Při instruktáži v letadle taky upozorňují, ať nasadíte masku nejdříve sobě, až potom dítěti. Protože dospělý potřebuje nejprve sám dostatek energie, aby nevyčerpal vlastní zásoby při pomoci ostatním.

Láska neříká, ať odmítáš, ale ať vyhodnotíš, jestli ti to prospěje. Tabulka čokolády možná chutná sladce, ale opravdu chceš dávat tělu takovou potravu? Ten seriál je vážně napínavý, ale opravdu kvůli sledování dalšího dílu obětuješ hodinu spánku? Vážně jsou důležitější peníze za přesčasy, než čas strávený s rodinou?

Život se skládá z obrovského množství drobných rozhodnutí, ale i zdánlivé maličkosti se při konstantním opakování nasčítají. Když se naučíš vytrvale říkat „ne“ tomu, co neladí s tvým vytouženým směrem, mílovými kroky tě to přiblíží tam, kam potřebuješ.

3.3 Vymez jasné hranice

S odmítáním nechtěného pomůže jasné nastavování hranic. Když svému okolí předem řekneš, co od tebe nemají čekat (co ti není příjemné), tak potom daleko lépe přijmou, že onou cestou skutečně nejede vlak. A jestli to nehodlají respektovat, pak budou vykázáni pryč.

Což se snáze řekne, ale hůře udělá. Zvlášť našim dětem máme tendence tolerovat více, než by bylo zdrávo. Snažíme se je podporovat a neomezovat, ale mnohdy na úkor nás samotných. Jaký tím ale dáváme našim potomkům vzor? Že se rodiče dost nemilují, aby se postavili za vlastní zájmy.

Když necháme děti, aby nám s řevem skákali po hlavě, bude pro ně těžký střet s realitou, až jim za to někdo cizí v budoucnu vynadá (nebo rovnou jednu natáhne). Nastavit si smysluplné hranice a chápat jejich význam bychom měli děti učit od nejútlejšího dětství. Pokud se chceme sdružovat s ostatními lidmi, hodí se nastavovat a respektovat pravidla, dbát na jejich dodržování.

Na druhou stranu tvé hranice by neměly kolidovat s představami druhých. Jestli budeš trvat na práci z domova, ale zaměstnavatel nabírá osobu do kanceláře, pravděpodobně se na pracovním poměru nedomluvíte… což nevadí, protože se nemusíš dohodnout s každým. Ale s lidmi ve tvém okolí se hodí mít nastavené vztahy tak, aby svoboda jednoho nenarušovala hranice druhého.

3.4 Udržuj zdravé vztahy

Mezilidská komunikace představuje složitou džungli interakcí, ke kterým neexistuje jednotný návod. Ale stejně jako jsme si ukázali, jak vytvořit zdravý vztah sami k sobě a uhájit si ho před okolím, tak si ve čtvrté kapitole probereme, jak navazovat a udržet vztahy s ostatními, které budou plné vzájemné lásky a respektu.

Zmíníme nejen vztahy partnerské, rodinné, přátelské či pracovní, ale taky vztahy k přírodě, lidstvu, penězům i dalším věcem. Než vykročíš dál, využij čas k rozpuštění toxických vztahů. V dalším díle se naučíš nabírat lepší, které už nebudou opakovat staré vzorce.

Sebeláska 4.0

„Miluji sebe v druhých.“

Zasloužíš si úžasné vztahy, budované nikoliv z nedostatku a závislosti, ale z dostatku lásky a rozhodnutí ji bez očekávání vysílat do světa.

Ne všichni jsou na takový typ vztahu připraveni, ale postupně k tomu dozrávají. Běž ostatním příkladem, že to jde i bez hádek a manipulace.

4.1 Vytvářej nezávislé vztahy

Řada lidí dnes žije single, dokážou pohodlně pokrýt vlastní potřeby, případně i svépomocí vychovat a zabezpečit děti. Vnáší jim to do života velkou dávku sebevědomí a jistoty, že nepotřebují druhého člověka k uspokojení vlastních potřeb.

Na jednu stranu si časem zvyknou na benefity samotářského života, ale na druhou v nich postupně začne hlodat osamělost. Chybí jim pocity zamilovanosti, propojení, vzájemné podpory, lásky a něhy, které pamatují z dřívějších vztahů. Tento nedostatek mylně považují za odliv lásky ze svého života.

Věty „Chybí mi láska. Láska odešla z mého života. Čekám na lásku a ona stále nepřichází. Už ani nevím, jestli někdy k někomu dokážu cítit stejnou lásku.“ jenom ukazují, jak moc jsme si navykli spojovat přítomnost lásky v našich životech s druhým člověkem. Stali jsme se na nich závislí… a když odešli, najednou jako kdyby po nich zůstala v srdci černá díra.

Právě závislost je příčinou následného trápení. Chceme vlastnit, mít jistotu, jenže všechno v životě dříve či později skončí. Když s tím od začátku počítáme, místo lpění na celoživotním závazku si užíváme každý společný den, dokud trvá. A když pohádce jednou odzvoní konec, místo skuhrání ohledně budoucnosti bez druhého, poděkujeme za úžasnou minulost s ním.

O lásku tím nepřicházíš, protože z předchozích kapitol dobře víš, že pramen lásky vyvěrá z vlastního nitra. Ten tichý bublavý potůček nedokáže nikdy vyschnout… lásku máš celou dobu v sobě, stačí se pro ni kdykoliv natáhnout a osvěžit hrdlo. I kdyby ti někdo zlomil srdce tím nejhorším způsobem, stále v tobě proudí láska. Neupírej ji sobě ani druhým.

Tím neříkám, že máš hned spát s každým (respektuj své hranice), ale lásku ve formě vřelého pohledu, úsměvu, pozdravení, poděkování, objetí, … můžeš rozdávat na potkání a nestojí tě vůbec nic. A každý takový drobný akt přitahuje velkou romantickou lásku do tvého života.

Ale pozor, nefixuj se na představu, že přijde osoba, která tě spasí. Ty jsi ten spasitel. Dávej si všechnu lásku, kterou potřebuješ. A teprve ve chvíli dostatku a spokojenosti s vlastním životem, až v ten okamžik otevři dveře novému protějšku.

Někomu, kdo nebloudí po poušti hledajíce oázu, ale naopak tomu, kdo má vše srovnané a pije plnými doušky z řeky sebelásky. Dva partneři, kteří se nepotřebují, ale vědomě se rozhodnou spolu být. Nikoliv ze strachu, ani z nedostatku, ale z radosti, kterou jim vzájemné soužití dělá.

4.2 Přitáhni si ideální polovičku

Zní to ideálně, možná až příliš pohádkově, aby se to povedlo? Sníš už dlouhé týdny, ale stále nikdo takový nepřichází? Začínáš ztrácet víru, že vůbec někdy dorazí? Uvědom si, že tím vysíláš do světa energii nedostatku; zoufání, že ti někdo chybí.

Mám pro tebe návrh, jak to změnit. Jednak si uvědom, že nikoho nepotřebuješ, obejmi se a pošli si tolik lásky, kolik ti aktuálně schází. Usmívej se na sebe do zrcadla, chval se a odměňuj za úspěchy i nezdary. Dopřávej si pravidelně fyzickou lásku… hlaď se po vlasech, po těle, udělej si dobře, když máš chuť.

Jakmile cítíš dostatek sebelásky, v druhém kroku ji začni přirozeně vysílat do světa. Reaguj od srdce, sbližuj se s cizími lidmi, staň se pro druhé zářivým sluníčkem, které rozjasní jejich den. Už jenom taková otevřenost přitáhne do tvého života spoustu nových tváří.

Nečekej, až štěstí zavítá do tvé chalupy, vykroč mu naproti. Žij už nyní takový život, jaký očekáváš od vztahu. Věnuj se činnostem, které by tě lákalo podnikat ve dvou. Zajdi třeba do divadla, vyjeď na dovolenou, přihlas se do tanečních, … i kdyby se tam neobjevil nikdo nový, alespoň neztrácíš čas čekáním na zážitky.

Přísloví praví, že vrána k vráně sedá, takže velice pravděpodobně dříve či později najdeš někoho, s kým budete mít hodně společného. Lidi obecně přitahuje obdobná energie násobně více, než vhled nebo povaha. Staň se tím, koho chceš získat, ať se poznáte na první pohled.

4.3 Nechej energii proudit

Zatímco v začátcích vztahů se většinou můžeme přetrhnout, abychom druhou polovičku zaujali, s postupem času (zejména, když je ruka v rukávu) klesá naše angažovanost, ustálí se na určité hladině, kde bereme druhé jako samozřejmou součást našeho života.

Květina ovšem potřebuje pravidelně zalévat a hnojit, proto i ve zdravém vztahu energie neustále proudí všemi směry. Nezavírej kohouty a nestav hráze, nechej lásku volně plynout k sobě, k milované osobě i k celému světu, obdobně i přijímej lásku, která od nich teče nazpět.

Dávej a bude ti dáno… jenom pozor! Nerozdávej v domnění, že dostaneš nazpátek stejné množství. Tak nefunguje upřímná láska, ale vypočítavý obchod. Skutečná láska dává bezpodmínečně, čistě pro radost z dávání, aniž by za to vyžadovala cokoliv na oplátku. Sama má přebytek vody ve džbánu, tudíž nevyžaduje doplňování od okolí.

Ani si nedělej iluze, že ti někdo patří. Žádné očekávání, ústní dohoda ani oficiální papír nepřebijí fakt, že láska je všudypřítomná a dostupná pro všechny bez rozdílu. Proto se nesnaž tuto svobodnou energii spoutávat otěžemi. Nemá to význam. Je tak divoká, že zpřetrhá jakákoliv pouta, kdykoliv si zamane, stejně tak i věrná, že když bude chtít, zůstane navěky.

Sebeláska tě zároveň učí nechat odejít toho, kdo si neváží tvých darů… zasluhuješ kolem sebe takové, kteří v tobě uvidí poklad (jakým jsi). Každý odchod vnímej jako uvolnění místa pro něco nového a lepšího. Lidé se vyvíjí a ne všechna přátelství vydrží věčně. Poznej, kdy je pro tebe lepší někoho opustit, než s ním zůstat. A namísto pláče nad ztrátou se těš na budoucí zisk.

Pravidlo nepřetržitého toku platí nejen v mezilidských vztazích, ale také ve vztahu k penězům. Ekonomika je založená na proudění zdrojů sem a tam, jestliže někdo začne bohatství zadržovat, stane se pomyslnou žábou na prameni, která blokuje přísun druhým.

Materiální zajištění se do života určitě hodí, schopnost vydělávat dostatek opět zvyšuje sebevědomí, ale na druhou stranu si uvědom, že ti žádný majetek skutečně nepatří, maximálně ho dočasně spravuješ, než si pro tebe přijde zubatá. Proč se tedy snažit nasyslit jmění?

Peníze dokážou být dobrý sluha, ale špatný pán. Proto je srdečně dávej tam, kde to do tvého života přináší více lásky. Plať s dobrým pocitem, že tvé finance doputují k dalším lidem, zajistí jim živobytí. Posílej skrze ně lásku do světa, vrátí se ti v podobě příjmů zase zpět.

4.4 Pečuj o své okolí

Nezapomínej, že komu platíš, toho činnost podporuješ. Pokud máš dostatek sebelásky, tak si vybereš takové projekty a společnosti, které zlepšují okolní svět. Protože péče o sebe zahrnuje i zvelebování životních podmínek, ve kterých žiješ.

Chceš jíst chemicky ošetřené potraviny, nebo raději ty organické? Chceš dýchat zplodiny, nebo preferuješ čerstvý vzduch? … Obdobných rozhodnutí přichází každý den obrovské množství, tak si vybírej to, co z dlouhodobého hlediska prospěje tvému tělu i duši nejvíce.

Protože člověk je tvor společenský, obnáší to i pomáhání druhým lidem a lidstvu obecně. Angažuj se ve smysluplných projektech, podporuj vznik lokálních komunit, přispívej svými dovednostmi a zkušenostmi k rozvoji společnosti. Na této planetě žijeme pohromadě, tak si z ní udělejme ráj na zemi.

4.5 Miluj to, co přichází

Pod pojmem vztah většinou chápeme vazbu mezi dvěma lidmi, ale ve skutečnosti určitou formu vztahu navazujeme vůči všemu, co nám do života přichází. Skrze náš přístup ke světu (postoj k tomu, co se děje) ukazujeme, jací jsme.

V poslední kapitole se naučíš milovat nejen sebe, ale celý svět. Možná přitom zjistíš, že obyčejná změna vnímání obrátí tvůj život k lepšímu, aniž by se muselo cokoliv změnit. Žádné čáry, akorát se rozhodneš vidět svět v zářivějších barvách než doposud.

Sebeláska 5.0

„Miluji vše, co přichází.“

Jsi ztělesněním lásky na tomto světě. Doposud jsme pojem sebeláska omezovali na vlastní osobu, tělo, identitu. Má-li být učení kompletní, rozšíříme v poslední kapitole koncept „já“ na celý vesmír.

Nehledě na víru nebo náboženství, asi se shodneme, že jsme všichni součástí nějakého většího celku. A stejně jako tělo potřebuje pro své fungování jednotlivé buňky, i tento systém nesmírných rozměrů potřebuje každého z nás.

Možná ne doslova… stará buňka taky odumře a nahradí ji nová, aniž by to cokoliv změnilo. Organismus není funkčně závislý na každém jednom atomu… ale zároveň svým způsobem je, protože bez shluku těchto drobných částeček by nikdy neexistoval.

Právě zkušenost každé bytosti, napříč veškerou historií, utváří celkový obraz. Všichni společně tedy vytváříme jakési „Já“ (s velkým J), kterému můžeme dávat lásku. Podívejme se, jakým způsobem.

5.1 Začni u sebe

V jakékoliv hierarchii profituje vrchní článek z úspěchu těch pod sebou. Přeneseně vzato, když se budeš mít dobře ty, zlepšíš tím kvalitu celého systému… a čím víc lidí to dokáže, tím větší užitek to celkově zajistí. Kde každý přinese mír, tam přestane existovat konflikt.

Nemůžeš udělat žádný lepší první krok pro zlepšení světa, než zlepšit svůj vlastní život. Druhé nezměníš, vnější situace těžko ohlídáš, ale sebelásku si (podle výše zmíněných rad) můžeš dávat vždycky. Svým zdánlivě sobeckým rozhodnutím se dát na první místo ve skutečnosti prospíváš světu.

Pouštěj si do života to, co ti dělá dobře, vybírej cesty, které tě naplňují vášní a radostí. I kdyby to nezlepšilo stav planety ani o píď, zanecháš za sebou hodnotně prožitý život. Každá taková individuální zkušenost formuje výsledný zážitek.

5.2 Nezachraňuj druhé

Pokud se snažíš své okolí změnit, říká to o tobě jediné… že ho nemiluješ takové, jaké je. Ne všichni máme k dispozici stejné zdroje (nebo úroveň poznání), tak nelituj duše, které prochází obtížnější životní cestou než ty. Učí se tím vlastní lekce, na čemž není vůbec nic špatného.

Život v sebelásce s sebou často přináší přirozené zlepšování okolí. Záměr tam vychází z tebe… z toho, že se miluješ natolik, že kolem sebe vytváříš příjemné prostředí plné lásky. Ale ani to si neber jako smysl života, jinak uvízneš v honbě za zdokonalováním.

Občas život prochází krušnými časy, kdy fyzickou i psychickou odolnost člověka testují náročné zkoušky. Kdo svou hodnotu spojuje se schopností žít bezproblémový život, toho dříve či později semele krize vnější reality. Tento bod přináší zásadní zlom v uvažování.

5.3 Děkuj za vše, co přichází

Žijeme v chaotickém světě, který nemáme šanci předvídat. Jedno máchnutí motýlích křídel dokáže způsobit hurikán na druhé straně světa, tudíž jedinou jistotu tvoří neustálá změna. Nauč se ji milovat.

Občas máš schopnosti vnější události ovlivnit, ale často leží řešení mimo tvé možnosti. U každé události se však můžeš rozhodnout, jaký postoj k ní zaujmeš. Od tvého přístupu se odvíjí i výsledný dojem, který si odneseš.

Logika ukazuje nekompromisně, kde vzniká problém… událost nastane, ale jako problémovou ji označí až hodnocení ve tvé mysli. Situace samotná má neutrální nádech, ale to ty si vybíráš, že pro tebe představuje nepříjemnost.

Možná ti to přijde za vlasy přitažené, ale v úplně stejnou chvíli se můžeš rozhodnout, že onu komplikaci budeš vnímat jako radostnou událost. Ukážu ti na příkladu, jak jednoduchá změna pohledu přinese úplně jiný prožitek:

• Rozbije se ti auto. → Vidíš v tom problém. → Naštveš se, že musíš ztrácet čas řešením. → Dostaneš strach, kolik to bude stát peněz opravit. → Začneš hledat viníka, kdo za všechno může. → Celá událost tě spirálou přivádí až k zoufalosti.
• Rozbije se ti auto. → Vidíš v tom příležitost. → Konečně máš důvod si koupit nové. → Těšíš se na vybírání nových modelů. → Vzrůstá v tobě touha. → Naplňuje tě pýcha, že si ho můžeš dovolit.
• Rozbije se ti auto. → Hledáš v tom lekci. → Zamyslíš se nad tím, jaké znamení ti vesmír dává. → Dojde ti, že autu v poslední době chyběla péče. → Uvědomíš si, že obdobně zapomínáš pečovat i o své blízké. → Rozhodneš se to na všech frontách zlepšit.
• Rozbije se ti auto. → Bereš to s láskou. → Poděkuješ mu za všechny dny, kdy tě bezpečně vozilo. → Zvážíš, které z možných řešení pro tebe bude nejlepší. → Rozhodneš se místo koupě nového půjčovat sdílené elektroauto, protože ti to přijde celkově prospěšnější.

Každá z těchto prvotních reakcí v tobě vyvolá odlišné pocity. Kdo má dostatečnou úroveň sebelásky, ten od začátku volí takový přístup, kterým předchází nepříjemným pocitům. Univerzální rada zní: Ať se děje cokoliv, všechno s láskou přijímej.

5.4 Miluj bez podmínek

Nejhůře se lidem přijímá fakt, že stejnou metodu jde používat i na zdánlivé katastrofy: Přišla k nám válka? → Úžasné! Alespoň se trochu promíchají národy. Díky válkám si více vážíme následného míru. → Ale umře spoustu lidí. → Alespoň zbyde více zdrojů pro ty, co zůstanou. Navíc příchozí uprchlíci zvýší porodnost. → Ale co když umřu já? → Civilisté umírají méně než vojáci. Ale i kdyby ano, musím se smířit s osudem. Třeba smrtí má cesta nekončí, ale zrodí se něco nového.

Znamená to, že obhajuji války? Nikoliv, nejsem jejich zastánce, ale schvaluji jejich existenci. Přijímám, že stejně jako řešíme vnitřní konflikty, tak se obdobné energie navenek projevují v podobě věčných bojů. A jestli něco ukončí všechny války, pak jedině mír v každém z nás. Když se naučíme milovat nepřátele; děkovat těm, kteří nám ublížili.

Protože oni nám pomohli najít vlastní hodnotu, a teď je na nás, abychom jim zpátky zrcadlili, že i v jejich nitru plápolá drobný plamínek lásky, který dokáže mocně hořet (budou-li o něj pečovat). Druzí jsou je jinou verzí nás samotných, takže je zahrňme do sebelásky.

5.5 Plyň s proudem

Miluj cokoliv, co ti do života přichází. Možná v danou chvíli neznáš všechny příčiny ani důsledky, ale to ani nepotřebuješ. Jestli byl někdo natolik mocný, aby stvořil vesmír, pak zdánlivé katastrofy nepředstavují chybu v jeho plánu, ale nám zatím neobjasněný záměr.

Nemusíš vědět vše, jenom to přijímej a děkuj za to. A z vlastní zkušenosti mám ověřené, že pokud si tuto mentalitu lásky a vděčnosti udržíš za všech okolností, najednou zmizí ze tvého života veškerý odpor, který v něm působil problémy.

Místo soubojů s překážkami je začni obeplouvat s proudem. Odlož kontrolu a nechej se vést intuicí. Když se plně odevzdáš proudu, zanese tě násobně rychleji do míst, jaká si teď ani nedokážeš představit. Staň se ambasadorem lásky v tomto světě… a její největší porci dávej každý den sobě.