Že dítě dosáhlo školního věku ještě neznamená, že musí o letních prázdninách na tábor. Zejména, pokud tam nemá nikoho s sebou. Alespoň takovou lekci jsem si odnesl ze svého prvního dětského tábora.

V létě mezi druhou a třetí třídou jsem se omylem dostal na koňský tábor. Omylem proto, že jsem ke koním neměl absolutně žádný vztah (maximálně tak respekt z jejich velikosti). Ovšem moje spolužačka (a dcera tátovy kolegyně) na koňský tábor se starší sestrou jela, hledala k sobě někoho známého a našim to přišlo jako dobrý nápad pro socializaci dítěte, které si ve školce mnoho přátel neudělalo.

Prvotní přešlap se ukázal hned po příjezdu, kdy jsme byli rozděleni do klučičích a holčičích chatek, takže se spolužačkou jsme se viděli jen sporadicky. Vyfasoval jsem k sobě o rok staršího sígra, který mě obratem podrobil výslechu, když si při převlékání všimnul mojí obřízky. Naivně jsem mu popsal celou operaci, kterou obratem překroutil do historky o tom, že jsem spadnul z postele a uskřípnul si pindíka. Tu o mně (přestože jsem ho prosil, ať to nedělá) začal vykládat všem ostatním na potkání, aby získal jejich pozornost.

Jako by nestačil fakt, že musím bydlet celý turnus s někým, kdo zradil moji důvěru a vykládá o mně lži, ještě jsme dostali dvojici služeb podle chatek. Přišel za námi jeden z instruktorů a řekl nám, ať vysypeme popelnici do žlutého kontejneru, ale ať si to zapamatujeme a nepopleteme. Když jsme ji tam s vypětím všech sil vyklopili, procházel kolem zrovna dospělý hlavní vedoucí a vynadal nám, že směsný odpad do plastů nepatří!

Odvolali jsme se na příkaz instruktora, ale ten před vedoucím tvrdil, že nám říkal NEsypat popelnici do žlutého kontejneru (a že jsme neschopní idioti). Asi mu jeho fórek vyšel, protože trest jsme slízli my, museli jsme vlézt do kontejneru a vše ručně vyházet ven. Strašně jsme smrděli a měli po celém táboře ostudu. Ostatní táborníci nás pak moc nechtěli k sobě do týmu.

Samotný smysl tábora, lekce ježdění na koních, mě více děsily než lákaly. Měl jsem strach, že spadnu, že mě kůň kopne nebo mi šlápne na nohu (což se o řadu let později stalo sestře), takže jsem si ježdění pořádně neužil. Naštěstí ho (z mého pohledu) bylo daleko méně, než by člověk od koňského tábora očekával. Není tedy divu, že příští léto jsem jel raději místo koní na tábor s angličtinou.