Můj zážitek se seznamovací aplikací Tinder byl absolutně příšerný, ovšem na druhou stranu jsem si skrze něj na poslední chvíli našel přítelkyni. Zásluhy více než Tinderu ovšem připisuji svým schopnostem odhalit princip jeho algoritmu.

Když jsem si po rozchodu s exmanželkou postupně ujasnil, co od příštího vztahu očekávám (a čemu se chci naopak vyhnout), začal jsem přemýšlet, jak své cíle naplnit. Zatímco kamarád mi vykládal historky z balení slečen po Praze ve velkém, já byl vždycky spíše na dopisování (cizích lidí jsem se styděl zeptat i na čas, natož abych chtěl po nějaké slečně její číslo). Místo obrážení barů jsem si tedy postahoval všechny dostupné seznamovací aplikace (ze kterých až na Badoo a Tinder zbylé příliš lokálních profilů nenabízely).

Vyplnil jsem si profil do posledního detailu, přidal fotografie a začal projíždět dostupné slečny. Za den jsem mohl rozdat omezený počet srdíček, načež jsem čekal, jestli některá dá srdíčko také, abychom nás systém pustil k chatování. Hlavní roli pro mé rozhodování hrál profilový text (a pokud chyběl), tak doplňkové informace a fotky. Svůj vlastní text jsem napsal jako vtipný inzerát od exmanželky, která se snaží prodat svého muže. Povedlo se mi spojit s pár uživatelkami, abych vzápětí zjistil, že většina z nich ani po spojení neodepíše na první zprávu.

Jak jsem během pár dnů vyklikal nejbližší okolí, začal jsem rozšiřovat okruh. Když jsem už projel celou republiku a nevypadalo to nadějně (lajkovaly mě do Čech válkou zahnané Ukrajinky, o které jsem zase neměl příliš zájem já), říkal jsem si, že zřejmě seznamka nebude pro mě. Aplikace neustále chtěla peníze (které jsem jí nedal, takže mě nikomu neukazovala). Navíc dle statistik byl přetlak tak čtyř pánů na jednu slečnu, takže slečny měly plný seznam potenciálních ctitelů (zatímco pánové většinou ostrouhali). Zkusmo jsem si vytvořil nový profil za ženu (abych viděl své soky) a pochopil jsem, že v takovém moři tragédů asi slečny už dávno rezignovaly (zaplaveny přívalem fotek mužských přirození).

Ze seznamky jsem získal pocit, že většina uživatelů jenom tak klouže po povrchu a nikdo se ve skutečnosti nemá zájem seznamovat a poznávat (protože slečny odpovídaly jednoslovně a ani se příliš nesnažily zjistit nazpět nic o mně). Ačkoliv většina dam toužila najít konečně toho upřímného a hodného chlapa, stejně klikaly akorát na alfa samce. Profily tam mělo i mnoho mladých zlatokopek, které si skrz seznamku hledaly bohaté sponzory svého cestování, značkových hadříků a kabelek. Celkově vzato mi to přišlo více orientované na jednorázové seznámení, než na nalezení životní lásky.

Vzdal jsem se tedy původního plánu, založil nový profil a začal hledat nové kamarádky (bez intencí se s nimi vyspat). V tu chvíli jsem začal zasahovat jinou skupinu slečen a s některými jsem dokázal navazát hlubší konverzace (jednu jsem dokonce znal z místní party, byť jsme se do té doby úplně nebavili). Zkusil jsem se s nimi sejít a vypadalo to zprvu dobře (než jedna či druhá strana začala mít pocit, že by to mohlo směřovat někam hlouběji). Když padlo pár polibků (byť poměrně vášnivých), ve výsledku to potenciálnímu přátelství více ublížilo, než by pomohlo. Ani strategie hledat kamarádky tedy z dlouhodobého hlediska nevyšla.

Požádal jsem o radu kamarádku (které jsem vždy ze seznamky posílal pro pobavení screenshoty těch nejbizarnějších profilů) a sestavil si nový profil kompletně dle jejího doporučení (včetně fotek i úvodní zprávy). Ani ten nesklidil úspěch, já se potřetí prodíral obdobnými slečnami a ony mě potřetí ignorovaly. Kdykoliv jsem narazil na nějakou kamarádku z reálného života, zkusmo jsem jí vždy poslal srdíčko na podporu (nikoliv za účelem seznámení, protože už jsem je znal dost a nemínil s nimi chodit), ale žádná jej nikdy nedala zpět (asi se zalekly, pokud mě vůbec viděly).

Rozhodl jsem se zvolit opačný přístup a sestavit si profil co nejblíže těm, které mě osobně na seznamkách oslovily nejvíce. Vypsal jsem tedy pár chytlavých hlášek ze svých oblíbených filmů, přidal pár usměvavých fotek s knihami či kytarou, ale ani tehdy se žádná se společnými zájmy nechytla. Rozhodl jsem se tedy dát seznamkám poslední šanci unikátním sociálním pokusem: Jestliže žádná nechtěla mě (podle vzhledu nebo vypsaných informací), tak jim o sobě nedám absolutně žádnou informaci!

V novém bytě jsem se tedy vyfotil pouze zezadu (siluetu proti světlu, shlížející z pavlače), místo svého jména jsem uvedl jenom zkráceně On (což v dívkách mělo psychologicky vyvolat dojem, že konečně našly onoho pravého), za úvodní větu jsem napsal něco ve stylu „Jenom jedno svajpnutí tě dělí od někoho zajímavého“ a jinak jsem o sobě nevyplnil jedinou informaci (vyjma povinného věku). Potom jsem šel a olajkoval všechny ženy, které mi systém dovolil (bez ohledu na to, koho mi poslal do cesty, už jsem to ani neprohlížel, protože jsem nemínil seznamkou ztrácet ani o minutu navíc).

Ukázalo se, že ženská zvědavost je nezměrná! Během prvního dne jsem měl více spojení, než za všechny předchozí pokusy dohromady! Tím, že mě lajkovaly hned ze začátku, vyhodnotil algoritmus, že ženy mají zájem o můj profil a začal ho zobrazovat čím dál více slečnám (čímž mi masivně stoupalo číslo získaných srdíček). Některé z oslovených sice opět neodpověděly na první zprávu (což ve výslekdu zarazilo rozjetou vlnu algoritmu), ale většina chtěla zjistit, kdo si dovolil provést na seznamce něco takového. V tu chvíli jsem konečně měl šanci je oslovit svými zprávami (které jsem považoval za svou silnou zbraň).

Dostal jsem se tak do konverzací s ženami mimo moji ligu (často i velice peprných), ovšem ve výsledku jsem stejně (dříve či později) došel k tomu, že mě s takovými ženami téměř nic nespojuje. Když jsem je chtěl odradit, obvykle stačilo poslat fotku a přestaly si dopisovat. Ze všech adeptek zbyla jediná, která se od začátku zdála sympatická a konverzace s ní příjemně plynula i po několika dnech. Pozval jsem ji na rande do Příbrami (kterou ani jeden z nás neměl nikdy důvod navštívit, ale ležela zhruba ve stejné vzdálenosti od nás obou).

Ačkoliv jsme se na Příbram dívali poměrně skepticky, nakonec nás mile překvapila Svatou Horou i centrem města. Jakkoliv odvážné řeči jsme vedli v chatech, ve skutečnosti jsme byli typově podobní introverti a nerdi bez kamarádů. Když ji neodradila ani informace o tom, že mám dítě (a nejsem formálně ani úplně rozvedený, byť to bylo v procesu), domluvili jsme si další schůzku u ní v Táboře. Vzala mě na několikahodinovou procházku, během které jsem pochopil, že pokud mám o tuto dívku zájem, budu muset být já tím prvním, kdo se odváží začít si něco víc.

Kromě podobné nátury a smyslu pro humor mi u ní ještě imponovalo její zapálení do procesu hubnutí (protože toho jednak o nutrientech věděla více než já, ale zároveň před sebou měla jasnou vizi zdravější ženy, ke které poslední měsíce cílevědomě směřovala). Debatovali jsme o tom, jestli naše přílišná podobnost není na škodu a jestli k sobě nepotřebujeme spíše nějaký protiklad (který by nás opakovaně vytahoval z komfortní zóny). Na to jsem neuměl s jistotou odpovědět, protože jsem s nikým sobě podobným nikdy nechodil (ale dávalo mi smysl to vyzkoušet, protože společné základy mi přišly jako dobrý výchozí bod pevného svazku).

Balancoval jsem na úzké hraně mezi tím, abych ji příliš nevystrašil, ale zároveň dostatečně projevil svou náklonnost. Když mě před odjezdem pozvala do bytu na čaj, bral jsem to jako nadějný signál (a rozhodl se ji políbit). Ve výsledku ji asi samotnou překvapilo, že to bylo příjemnější, než čekala, ale přesto to trvalo do osmé schůzky, než se plně odhodlala se mnou začít chodit. Zároveň jsme zjistili, že můj dobrý kamarád je její nejlepší kamarád ze základky, takže jsme ho překvapili, když jsem k němu na domluvený sraz s ní přijel i já. On nás na oplátku překvapil informací o nečekaném rozchodu se ženou, takže rozhodně bylo o čem si povídat.

V té době jsem měl už Tinder dávno smazaný a věděl jsem, že už ho po té nepříjemné zkušenosti používat nikdy nechci. To bych raději překonal strach z odmítnutí a vydal se hledat ženu někam do knihovny či na plovárnu. Možná, že jako žena (nebo muž s postavou modela) bych hodnotil svůj zážitek s aplikací jinak, ale z pohledu průměrného muže ji doporučit rozhodně nemůžu (přináší víc stresu a zklamání než radosti a lásky).

Na druhou stranu ve výsledku aplikace zafungovala (a dokázala spojit dvě osoby podobného charakteru, které by se jinak nikdy neseznámily), takže jí kredit upřít nemůžu. Výsledkem byly dva roky láskyplného soužití, během kterého nedošlo k jediné hádce. Kdyby se nerozcházely naše představy o budoucích dětech, pravděpodobně bychom spolu zůstali nadosmrti. Ovšem občas člověk musí opustit i milovanou osobu, aby zůstal věrný svému nitru.