Když se mě ptají, odkud pocházím, většinou říkám, že z jižních Čech. Nejlépe to vystihuje, že za své domovské město považuji Písek, kde mám odjakživa trvalé bydliště, přestože jsem dlouhé roky žil v Českých Budějovicích (respektive Budějcích, jak by řekli místní).

Když pominu rodný Mnichov, kam občas jezdíme za tetou, vysokoškolské studium v Olomouci, kde historické centrum žilo studenty, a práci v Anglii, kde mi Londýn ukázal skutečné velkoměsto, tak jsem v Písku či Budějovicích strávil většinu svého života.

Mé první jaro jsme začali v Budějovicích u babiček, než naši na podzim sehnali pronájem v Písku. Ze sídliště mám pouze jednu matnou vzpomínku na nějakého blázna hulákajícího v noci na celé okolí. Zatímco táta rekonstruoval dům po jeho (mrtvé) babičce, já šel ve třech letech s mámou bydlet zpět k mým (tehdy živým) babičkám do Českých Budějovic.

Právě z toho krajského města mám většinu dětských vzpomínek. Na dětské hřiště ve vnitrobloku (ze kterého dnes nezbyla jediná prolézačka), na procházky s dědovým psem podél řeky Malše, na čtvercové náměstí s bludným kamenem, na školku (do které jsem moc nechodil).

Nicméně před narozením sestřičky (a mým nástupem do školy) jsme se definitivně nastěhovali do domu v Písku, takže ta už má Budějovice spojené akorát s občasnými návštěvami prarodičů. Díky základní škole i osmiletému gymnáziu pochází většina mých nejlepších kamarádů právě z Písku, kam se postupně většina z nich s rodinami vrací (zvláště po vybudování přímé dálnice až do Prahy).

Ani smrt prarodičů neznamenala poslední budějovickou kapitolu v mém životě. Ze zahraničí jsem se vrátil s trochou úspor, díky kterým jsem si zrekonstruoval babiččin starý byt a strávil v něm krásných osm let dospělosti (než jsme ho prodali). Během nich jsem si vyzkoušel slastné nicnedělání, druhou vysokou školu, první pořádné zaměstnání, kariéru knižního YouTubera a v neposlední řadě i založení vlastní rodiny.

Ačkoliv mě okolnosti přivedly nakonec zpět do Písku, obecně zůstávám věrný jižním Čechám. A přítelkyni mám od Tábora, díky čemuž můžu prozkoumávat zase další kout našeho krásného kraje. Do Českých Budějovic se zatím vracet neplánuji. Existují líbeznější místa pro život a budějckou špičku s modrými zónami rád přenechám jiným.